Rozhovory Jana Hledíka s: Františkem Komňackým a Michalem Kovářem

V průběhu zimní přestávky jsme vyzpovídali dva trenéry soupeřů a zároveň velmi zajímavé fotbalové osobnosti. S týmem Hodonína, po podzimu vedoucím divizi D, přijel jeho kormidelník František Komňacký. Trénoval řadu ligových mužstev a asistoval trenéru Bílkovi u národního týmu. Na moje otázky odpovídal takto:

Jak jste se dostal ke kopané ?

Jako každý kluk jsem od mládí kopanou hrával doma na vesnici.  Pocházím z malé vesničky od Kyjova, kde se kopaná ani soutěžně nehrála. Více jsem s ní přišel do styku při studiu na gymnáziu v Kyjově. Nějakých výrazných výsledků jsem však nedosáhl. Nejvýš jsem hrál divizi. Později jsem studoval čtyři roky v cizině a to v ruském Volgogradu ruštinu. Pak jsem se věnoval řadu roků pedagogické činnosti.

Jak jste se dostal k trénování s nímž jste dosáhl hodně významných úspěchů?

Po devadesátém roku jsem se dostal do kontaktu s panem Gottwaldem, který tehdy budoval silný tým v Drnovicích u Vyškova. Po nabídce jsem odešel ze školství a věnoval jsem se naplno trenérské činnosti. Zde jsem působil pět-šest let nejprve jako hlavní trenér, poté i jako asistent např. u trenéra Brücknera. Postavil jsem se tak na vlastní nohy, trénoval jsem několik klubů např. Poštornou či Synot….

Ale je známo, že jste získal i ligové tituly, např. s Baníkem a tuším že i s Ružumberokem?

Bylo to tak. Trénoval jsem i v zahraničí, třeba v Rusku v Rostovu.

Za Rostov hrál i Martin Horák, který pochází z Mohelnice. Dostal se tam přes Plzeň, Bohemku, Spartu i Petrohrad. Setkal jste se tam s ním?

Ano, setkal jsem se s ním. On hrál za konkurenční klub 1. ligu, já jsem trénoval klub ligy druhé. Při tuším pohárovém utkání jsme si popovídali a popřáli si úspěchy v zemi, kde to nebylo všechno růžové.

Prošel jste řadu klubů. Kdysi jsem si povídal s Petarem Aleksejevićem, který trénoval u nás. Ten mi sdělil, že trenér musí mít vždy připravené zavazadlo k odchodu, neboť je první na ráně, když se nedaří. Je to i Váš názor?

Bohužel, je to tak. V případě neúspěchů trenér obvykle ztrácí podporu vedení no a pak je na odchodu. Stalo se to všem trenérům a stalo se to i mně. Pak musíte znovu najít sílu a motivaci a pokračovat tam, kde se možnost naskytne.

Na jaké období nejraději vzpomínáte?

Jistě na doby úspěchů, již o nich byla řeč. Když jsem trénoval poměrně malý klub v Poštorné a ve druhé lize jsme skončili třetí a mohli jsme se dostat i do první ligy, když končil Cheb. Velmi se dařilo v Synotu v Hradišti, postupně jsme se dostali až do ligy první. Jistě i na období v Baníku, titul po 23 letech, to byla velká euforie, stejně jako v Ružomberoku, kdy po vítězství v lize byly i evropské soutěže. Spokojen jsem byl v Jablonci, kde jsem byl pět let a také jsme se dostali do pohárů. Úspěchů byla řada a dobře se na ně vzpomíná.

V současné době jste trenérem mužstva Hodonína. Ač vedete tabulku s náskokem šesti bodů, dnešní zápas vám zřejmě nevyšel. Utrpěli jste výraznou porážku 5 : 0, kdy nám se dařilo mimořádně a spadlo tam všechno, do čeho jsme kopli…

Nebyli jsme kompletní chyběl nám třeba Polách, který pro tým hodně znamená a zároveň je vidět, že musíme dále pracovat, že je nutno ledacos zlepšit.

Kdyby se ozval některý prvoligový klub, přijal byste nabídku?

Ne, již o tom neuvažuji. Nešel bych ani do Hodonína, ale je to moje srdeční záležitost, neboť se znám léta s majitelem klubu panem Komárkem a jemu jsem nechtěl odříci.

Pokud jde o Hodonín, hrál v některé vyšší třídě?. Nevím, zda se zde narodil nějaký významný hráč kopané, pochází odtud vynikající hokejista Václav Nedomanský. Objeví se někdy v rodném městě?

Ani mně není známo, že by se zde hrála vyšší třída než ta současná. Po Nedomanském byl pojmenován místní zimní stadion a on se toho osobně zúčastnil a sdělil, že na svoje rodiště vždy rád vzpomíná.

Byl jste též u národního mužstva. Za jakých to bylo okolností?

Bylo to na mistrovství Evropy v roce 2012 v Polsku. Jeli jsme tam jako tým, kterému se nedávalo moc šancí, kdy už řada es z mužstva odešla, ale postoupili jsme ze skupiny z 1. místa. Poté jsme byli vyřazeni Portugalskem, ale celkově jsme dosáhli více, než se původně počítalo.

Jak posuzujete současnou situaci u nároďáku?

Jsme malá země a nejen u nás záleží má tom, jaká se zrodí generace. V současné době máme málo hráčů, kteří hrají ve špičkových klubech, a je to na výkonech znát.

Na které hráče rád zvláště vzpomínáte?

Logicky z národního týmu, především na Tomáše Rosického a Petra Čecha, to jsou hráči světového formátu, kteří dosahovali skvělých výkonů. Také na kluky z Baníku, na Bolfa, Pospěcha, na Marka Heinze, který měl tehdy neskutečnou formu. 4 roky jsem trénoval Davida Lafatu a celou řadu skvělých hráčů.

Jste fanda některého klubu z naší ligy?

To vyloženě ne, ale sleduji hlavně ty mužstva, u nichž jsem působil.

Poděkoval jsem Františku Komňackému za chvíle, které nám věnoval a vyslovil jsem přání za všechny naše fandy, abychom se potkali příště na bitevním poli 3. MSFL.

Dalším trenérem, který usedl na židli v naší klubovně byla osobnost nám nadmíru známá. Michal Kovář, dnes trenér vedoucího mužstva divize E, tedy Valašského Meziříčí.

Poprvé jsme si popovídali počátkem srpna 2015. Tehdy jsi k nám přišel ještě jako hráč, když jsme se probojovali do 3. ligy. Jak vzpomínáš na tento byť poměrně krátký čas?

Ten prvý rok dopadl celkem dobře i když jsme mohli dosáhnout více, kdybychom zabrali již na podzim. S čím jsem byl maximálně spokojen tak s tím, že vedení klubu vždy plnilo to, co slíbilo a byla patrná snaha všech po dosažení co nejlepších podmínek a výsledků. Slyšel jsem, že zde došlo k nějakým nesrovnalostem, ale neznám všechny podrobnosti, a tak se k tomu nechci vyjadřovat.

Přesto, že máš již pokročilejší věk, tak tvoje postavení na hřišti bylo vždy patrné. Máme z toho poměrně dost obav, že nám budeš chybět. Uvažuješ o tom, že i ve Valmezu budeš ještě hrát?

Úplně vyloučit to nemohu. Záleží na tom, jak se nám bude dařit a jak to půjde hráčům. Když budou dobří, tak to nemusí být třeba, jinak budu připraven kdykoliv nastoupit.

Jak to vcelku vypadá v tvém stávajícím klubu? Jaké máte zázemí a jaké tam máš postavení?

Mám za to, že je to velmi dobré. Máme celkem tak 20 kluků, s nimiž chceme vybojovat dobré výsledky též v jarní části divize E. V záloze máme i béčko, které hraje 1.A tř. Stadion není třeba tak nový jako v Mohelnici, ale máme travnatou plochu i umělku a další tréninkové prostory. Já jsem tam v roli hlavního trenéra, jako asistent je tu mladý kluk, jmenuje se Baroš a kopané musel zanechat kvůli zranění. U nás hraje také Kotůlek, kterého z několikaletého působení dobře znáte a s jeho výkonem jsem spokojen. Pokud jde o finanční zajištění, tak nám pomáhá jak město, tak sponzoři.

Když jsem s tebou dělal to povídání po tvém příchodu k nám, tak tam padl údaj o tom, že jsi za Sigmu odehrál 299 zápasů. Údajně jsi měl počet doplnit na tři stovky, došlo k tomu?

Slyšel jsem to také, ale jak se Sigma dostala do problémů a sestoupila, tak má zřejmě jiné starosti.

Také Michalovi jsem za rozhovor poděkoval a vyslovili jsme oba přání, abychom se v příští sezoně potkali ve 3. lize jako soupeři i jako kamarádi.

Otázky pokládal Jan Hledík.

Start a Conversation

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *