FK MOHELNICE » Vzpomínka na pana Antonína Petrušku
  • Soupeři Mužů
  • 29. 11. 2017

    přečteno: 379x
    ball

    V těchto dnech by se dožil významného životního jubilea 80-ti let bývalý dlouholetý předseda klubu Antonín Petruška. Vedení fotbalového klubu by mu chtělo tímto věnovat následující vzpomínku současně se vzkazem, že jeho práce pro klub nikdy nebude zapomenuta.

    Své vzpomínky na osobnost Antonína Petrušky mám spojené především s kopanou, protože právě tento sport mi umožnil se s ním poprvé setkat a prožít s ním neopakovatelné chvíle věnované naší společné zálibě. Neměl jsem totiž štěstí jej poznat jako pedagoga, o této etapě jeho života mám poznatky pouze z vyprávění těch, kteří pod jeho pevnou rukou absolvovali základní školní docházku.

    To, co jsem si na něm po celou dobu vzájemné spolupráce ve vedení fotbalového klubu na něm nejvíce cenil, byla jeho naprostá oddanost kulatému nesmyslu. V době, kdy se kopaná v Mohelnici dostala do těžké situace a hrozil její úpadek, neváhal ani na okamžik a podal pomocnou ruku. Postavil se do čela nového vedení fotbalového klubu a nabídl své celoživotní zkušenosti pro překonání této krize. V novodobé historii klubu (od roku 1996) nebylo a není výraznější osobnosti, která by se zásadnější měrou zasloužila o rozvoj kopané v Mohelnici. Právě jeho autorita stála v začátcích obrození fotbalu po odchodu minulého vedení fotbalového klubu. Díky jeho osobnosti se postupně vracela důvěra veřejnosti a sponzorů k mohelnické kopané, která v době jeho návratu do vedení fotbalového klubu, byla velmi pošramocena. Absolvoval tehdy řadu jednání, která nám postupně pomáhala řešit i tíživou finanční situaci, která nám velmi komplikovala organizaci sportovní činnosti klubu. Společně jsme začali přemýšlet nad úpravou areálu mohelnického stadionu, aby lépe vyhovoval především tréninkovému procesu mladých fotbalistů. Díky jeho úsilí se postupně naše spíše vizionářské představy stávaly realitou. A nejednalo se pouze o administrativní vyřizování nutných povolení, ale bylo to také spousta brigádnických hodin, které na stadionu odpracoval při realizaci potřebných prací.

    Nejvíc mi ale Antonín Petruška chybí jako člověk. Chybí mi ty nekonečné diskuse, které jsme společně vedli o tom, jak kopané v Mohelnici pomoci. Chybí mi ta nekonečná hodnocení vyhraných či prohraných zápasů, nad kterými jsme strávili spoustu času. Jeho životní moudrost se promítala do těchto diskusí a byla pro mne velmi cenná. Jsem velmi vděčný za to, že jsem po jeho boku mohl pracovat ve vedení fotbalového klubu a učit se od něj tomu, co všechno za ta léta strávená s fotbalem zažil.

    I dnes, když mířím na fotbalový stadion, se vždy ohlédnu na cestu vedoucí k ulici Vrchlického, zda tam neuvidím známou postavu, která míří stejným směrem jako já. Bohužel tato vidina již nenajde naplnění, ale ve mně zůstávají krásné vzpomínky na člověka, se kterým byla radost se scházet a hovořit.

     

    Igor Machálek

    předseda FK Mohelnice z.s.

     

    Antonín Petruška

    Pokud bychom chtěli o někom říci, že zanechal výraznou stopu v historii mohelnického sportu, pak to byl právě tento mohelnický patriot, který svou sportovní a později funkcionářskou kariéru spojil právě s místním fotbalovým klubem.

    V roce 1954 (ve svých 17 letech) poprvé nastoupil v dresu „A“ mužstva dospělých v přeboru olomouckého kraje a dres tohoto mužstva oblékal nepřetržitě až do roku 1966, kdy ukončil hráčskou kariéru a začal se věnovat kariéře trenérské. Během své hráčské kariéry výraznou měrou přispěl k tomu, že se mužstvo probojovalo do divizní soutěže, což byla (a v současnosti je) nejvyšší soutěž, na kterou klub ve své historii dosáhl.

    Základy trenérského řemesla získával při trénování mládeže, aby v roce 1972 převzal „A“ mužstvo dospělých po podzimní části soutěžního ročníku 1971/72 s cílem zachránit účast v 1.A třídě. To se mu sice napoprvé nepodařilo, ale návrat do soutěže slavil se svým týmem hned v následujícím roce. Antonín Petruška byl také u toho, když se v roce 1973 předával do užívání městský fotbalový stadion, aniž by tušil, že právě on po uplynutí dalších 35 let bude otevírat hřiště s umělým travnatým povrchem, které se stalo součástí modernizovaného městského stadionu.

    Pod jeho trenérským vedením se „A“ mužstvo dospělých pravidelně umisťovalo na předních příčkách 1.A třídy, ale na postup do krajského přeboru si muselo počkat až do roku 1979, kdy se po 17 letech mužstvo vrátilo do této soutěže.

    V následujícím roce Antonín Petruška ukončil svoje trenérské působení u mužstva a začal se věnovat práci ve výboru fotbalového klubu nejprve jako jeho místopředseda pro sportovní záležitosti a po třech letech byl v roce 1983 zvolen jeho předsedou. Tuto funkci zastával s výjimkou období v letech 1992 – 1995 až do své smrti.

    Jako dlouholetý pedagog a znalec kopané byl pro svoje okolí a fotbalové hnutí velmi uznávanou autoritou. Čeho jsme si na něm však nejvíce vážili, bylo jeho nasazení a obětavost při zajišťování běžných činností, bez kterých se žádný fotbalový klub neobejde. Po jeho odchodu do starobního důchodu se fotbalový stadion stal jeho druhým domovem, kde trávil většinu svého volného času.