Rozhovory Jana Hledíka s: Filipem Markovičem, Petrem Večeřem a Romanem Kubou

Filip Markovič

Poslední z řady našich dnes již jen z části zde hrajících posil je Filip Markovič. Je to z toho důvodu, že jeho tréninkové podmínky jsou jiné v tom, že s naší jedničkou trénuje pouze v pátek. Jinak tuto povinnost odbývá v Sigmě, která nám jej již na podzim zapůjčila na podzimní i jarní část ligové soutěže. Jako vždy začneme tím, že se představíš.

Narodil jsem se 4. 8. 1997 v Přerově. Zde jsem také s kopanou začínal. Ale již v žákovském věku si mě vybrala Sigma a zde jse prošel všemi mládežnickými kategoriemi.

Věnoval ses jen kopané, nebo též jiným sportům?

Od počátku závodně jen kopané, i když doplňkově či rekreačně též všemu možnému.

Proč si tě Olomouc vybrala tak brzy?

V přípravce jsem hrál za Přerov, ale ten neměl žáky, a Olomouci se asi můj výkon zamlouval.

Prošel jsi tedy několika mládežnickými kategoriemi. Jakou jste hrávali třídu?

Žákovské kategorie byly na regionálních úrovních. Dorostenecké již měli pevnější řád. V 16 a 17 jsme hráli na úrovni Moravskoslezské ligy, od 19 pak ligu celostátní.

Hrál jsi tam s některými kluky, kteří startovali také v Mohelnici?

Jako první mě napadá Michal Surzyn, který je můj ročník. Také Ondřej Seibert a Michal Weinlich. Ti dnes hrají za béčko Sigmy v naší třídě. Také zde hrál Jakub Yunis, který je v kádru olomouckého áčka.

Chodíš se na ně někdy dívat? Pokud je nám známo, Yunis , který u nás odehrál asi sedm zápasů, dnes mnoho možností nedostává.

Chodím se na ně dívat, to určitě. Na podzim si několikrát Yunis za jedničku zahrál, ale nyní je zraněný, takže na jaře ještě nenastoupil.

Dalo to hodně vyjednávání, abychom tě dostali k nám i na jaro?

Ani ne. Již loni bylo dohodnuto, že tu budu na celý rok a Sigma to také dodržela.

Jsi zde spokojen? V Olomouci bys asi tolik šancí nedostával, co u nás.

Spokojen jsem tu hodně. Béčko Sigmy občas doplňují i hráči z jedničky, takže mnozí z kádru dvojky občas start vynechají. Zde hrají stále, a tak to bylo i s dalšími posilami. Navíc až zde jsem nastartoval mužskou kopanou, když mi loni skončil dorostenecký věk.

Na který zápas nejraději vzpomínáš a to jak v Olomouci, tak u nás. A dal jsi, ač obránce, též nějakou branku?

Pokusím se to nějak posoudit. Za Olomouc to bylo na Memoriálu Vratislava Marečka, když jsme hráli finále s Plzní na teplickém stadionu. Prohráli jsme 1 : 0, ale byl to výborný zápas. V Mohelnici je to těžší rozlišit. Rád vzpomínám na domácí zápas s Petřkovicemi, kde jsme vyhráli 4 : 2. Gól jsem dal jeden, ale už si nejsem jist, komu to bylo.

Určitě sleduješ naší kopanou. Kterému mužstvu fandíš a která hráč ti nejvíce padl do oka?

Především je to Sigma, která se mě ujala již v mládí, a přál bych si uspět natolik, abych měl šanci za ni někdy nastoupit. Především bych jí přál návrat do 1. ligy. No a z hráčů, řekl bych, že Hubník, terý teď hraje v Plzni. Ve světě je to Arsenal Londýn a z jejich hráčů obránce Koscielného. Jim fandím již od mládí, nyní tam navíc chytá Petr Čech.

V Anglii a ve světě se presentuje také Kalas. Znáš také jeho?

Ano, je původem Olomoučák, několikráte jsem se s ním kontaktoval. Ten má super kariéru. Znám i jeho otce, který nás několikrát trénoval na atletické úrovni.

Co tě baví jinak, které sporty či koníčky?

Všechny míčové hry, jezdím také rád na kole, hraji i squash. Když jsou dobří a pohodoví hráči, tak si to užívám. Proto také studuji sportovní školu, kde je to zaměřeno na všechny sporty.

Když opustíme fotbal, kde tedy studuješ?

Studuji na Palackého univerzitě obor tělovýchovu a sport a také historii. A do toho fotbal, což mi školní termíny plně umožňují. V Olomouci trénuji pondělí, úterý, středa, zde potom čtvrtek, případně pátek. O víkendu je pak zápas.

Takto jsme si popovídali s naším mladíkem, jemuž ještě není ani dvacet. Tak mu přejme jak do kariéry sportovní, hlavně na našem hřišti, a také civilní do životních osudů vše nejlepší.

Petr Večeř

Jak se vede marodům, nám prozradil Petr Večeř. S Petrem jsem hovořil pro naše programy již vícekrát, ale nikdy ne za těchto okolností. Jako první jsem mu položil otázku: Víš, kdy ses v Mohelnici objevil poprvé?

Zajisté. Je to akorát deset let a několik dnů.

Tehdy jsi k nám přišel z dorostu Sigmy. Kolik ti bylo let?

Měl jsem 19 roků. Hráli jsme krajský přebor, vaší jedničkou byl Blümmel, který se zranil, a tak jsem přišel na záskok.

Za celé jaro jsi do brány nikoho nepustil.

Hodně se mi dařilo. Hned v prvém utkání jsme vyhráli 2 : 0, a tak jsem v brance zůstal.

Nyní je zde Jakub Hora, přišel také ze Sigmy. Jak to, že tam nedostanete více uplatnění? Není to tím, že neměříte třeba dva metry?

Je to určitě jeden z atributů. V době, kdy jsem k vám byl převelen, hrála dvojka Sigmy druhou ligu, sestava byla konsolidovaná a mladíci do ní měli hodně daleko.

Pak se do branky vrátil Blümmel a ty jsi šel nazpět. Zůstal jsi v Sigmě?

Ne, šel jsem na rok do třetí ligy do Lipové, která plnila roli farmy olomoucké Sigmy.

Byli tam také naši současní hráči?

Ano, byl tam Roman Kuba a myslím, že také Vlasta Fiala. Zde jsou dodnes.

Když sem přišel Kuba Hora, tak tě po čase vystřídal na postu jedničky.

Mně se tak jako poprve zrovna nedařilo, a tak trenér začal stavět jeho. Jemu to jde skvěle, a tak nebylo třeba změny. Navíc, nyní bych stejně po operaci hrát nemohl.

Vzpomínám si, že jsi občas nastoupil i v poli a dal sem tam i nějakou branku?

Jo, když bylo potřeba v béčku, tak hlavně v přípravě jsem tam zaskakoval.

Když jsi trénoval se Sigmou, byl jsi na place i s ligovou jedničkou?

Když jsem byl v Lipové, tak nás trenér Pulpit povolal na trénink, aby byly sestavy pro tuto alternativu úplné.

Jak se chovají ligová esa k takovým zajícům, jak jsi byl tehdy ty?

Nemohu si stěžovat, chovali se k nám velmi pozitivně.

Jak došlo k tvému zranění?

Bylo to na halovém turnaji. Já halu tak moc mít nemusím. Jak jsem stál na levé noze, šel jsem do rotace a rupl mi křížový vaz. Bylo to navíc hned po Štědrém dnu. Šel jsem nejprve na plastiku. Po šesti týdnech následoval zákrok další. Nejprve je nutno to koleno rozhýbat, tak jsem chodil na ortopedii. Teď již k tomu přidávám bazén, také kolo a různé pomůcky. Na operaci jsem byl ve vojenské nemocnici v Olomouci a v tomto domovském městě chodím i na rehabilitaci.

Kdy myslíš, že by ses na plochu mohl vrátit?

Po třech měsících je možné něco přidávat, po šesti ještě zátěž zvýšit. Ale na kopanou mohu myslet až tak po devíti.

Jaké máš povolání? A počítáš s tím, že se ke kopané ještě vrátíš?

Dělám v Olomouci v bance. Doufám, že si ještě zahraju. Budu dělat vše pro to, aby to vyšlo.

Asi bychom tě na jistotu velmi potřebovali. Snad se Jakub nezraní. Ty trénuješ také naše mladé brankáře.

Ty mladé již asi čtyři roky a loni též s dospělými.

Jsi tady již deset let. Pamatuješ si na svoje bývalé parťáky? Na koho vzpomínáš nejvíce?

Zkusím to. Nejdříve zde byl Blümmel, pak přišel Winkler, dále Dragon, Petar Aleksijevič, byl tu Děreš, Urbánek, Marian Tvrdoň, který chytá za Ústí na Labem druhou ligu. Nejvíc zážitků mám s Děrešem, s nímž jsem se znal ještě z dorostu Sigmy. Dobrá parta tu byla i před rokem, když hrála ještě dvojka, kdy jsem tu byl s Horou a Kamišem.

Takže Petře, hlavně se uzdrav a věřím, že všichni fanoušci doufají, že tě uvidíme ještě na ploše našeho stadionu.

Roman Kuba

Jaký byl rozjezd jarní části sezony, kapitáne? Takto zněla otázka na Romana Kubu, jinak též asistenta našeho trenéra Jardu Rolinka.

Prvé utkání jsme hráli v Blansku. Uskutečnilo se na umělce, která má až dost malé rozměry.

Nevyvíjelo se pro nás dobře, prohrávali jsme brzy 1 : 0. Naštěstí jsme záhy vyrovnali z penalty. S ohledem na menší hrací plochu a celkový průběh lze mít za to, že uhraný bod byl dobrý. Potom jsme doma porazili třetí tým tabulky, vyhráli jsme 3 : 1, takže další domácí zápas bez porážky a podle odezvy soudím, že fandové byly spokojeni a my také. Třetí zápas nás čekal s rezervou ligového Zlína. Měli jsme větší převahu než s Hlučínem, bohužel jsme nedokázali dát druhý gól a tak ztráta dvou bodů doma nás už v kabině hodně mrzela. I tak si myslím, že pět bodů za prvé tři zápasy byl poměrně dobrý začátek. Chystali jsme se na derby s Uničovem. Dopadlo to špatně, doslova nás přejeli. Však vedou tabulku s nadějným náskokem.

Přitom v poli se z počátku zdálo, že máme i o něco více ze hry. Ale naše bolest je, že nedáváme góly.

Já jsem pro zranění nehrál a z pohledu diváka musím konstatovat, že jsme na ně neměli a nezasloužili jsme si ani se štěstím remizovat.

Z pohledu kapitána i asistenta, která řada hrála nejlépe, či nejhůř?

Pokud jde o obranu, která je už dlouhou dobou dost úspěšná, tak nyní byla i bezmocná proti jejich kombinaci. Mě mrzí, že jsme na jaře ještě neuhráli ve výsledku nulu. Středová řada pak hrává svůj standart. Bačovi, Bzirskému, Hapalovi i Fišarovi se daří po stranách.

No ale na výsledku se to neprojevuje.

Je to tak a není to jenom nyní. Již dlouho nemáme takového zabíjáka, jako je uničovský Krč, který dá za sezonu patnáct až dvacet branek. Občas si vypomůžeme stanndartkou, ale ze hry to prostě nejde.

Teď nás čekají mužstva, s kterými jsme tak říkajíc na jedné lodi a musíme je o body obrat, jinak nám utečou.

S tím se nedá než souhlasit. Kroměříž a HFK doma, Třebíč a Líšeň venku, tady musíme body uhrát. Musíme vyhrávat doma, a když získáme nějaký bod z venku, tak věřím, že se zachráníme.

My máme na lavičce pár mladých kluků, ale těm ještě ledacos chybí. Co potom, když se někdo zraní?

Pak budou určitě problémy, ale týká se to všech mužstev. Teď nebude dva zápasy Pinkava a pak dle situace musí někdo z mladíků naskočit. Bohužel nemáme tak široký a vyrovnaný kádr, jak bychom si přáli.

Tak Romane, držte se. Doufám, že také přiznivci vám pomohou a když se nějaký míč ztratí, nebudou hned lomit rukama. Následující období ukáže, co v našem týmu je. Přejme mu to dobré a podržme je aspoň svými hlasivkami.

Start a Conversation

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *